Bitva u Chlumce (1126)

Bitva u Chlumce představovala vyvrcholení rivality mezi dvěma ve své době nejvýznamnějšími členy přemyslovského rodu, českým knížetem Soběslavem I. a olomouckým údělným knížetem Otou II. Černým. Předchozí kníže Vladislav I. určil krátce před svou smrtí v roce 1125 za svého nástupce Soběslava, ačkoliv se jím měl podle tzv. stařešinského řádu stát jakožto nejstarší žijící Přemyslovec právě Ota. Soběslav navíc krátce po nastolení na trůn odebral svému konkurentovi správu Brněnska, čímž oslabil i jeho pozici na Moravě. Ota následně opustil zemi a dožadoval se českého trůnu u římského krále Lothara III. Ten jeho nárok uznal a ještě téže zimy se postavil do čela vojenského tažení, které mělo Soběslava sesadit.

Soběslav se o Lotharových plánech brzy dozvěděl a na nadcházející válku se důkladně připravil. Dokázal přitom obratně využívat možností dobové propagandy – boj s římským králem prezentoval jako ohrožení celé země, jejíž osud svěřil pod nebeskou ochranu zemských patronů. Z pražské katedrály sv. Víta nechal slavnostně vyzvednout kopí sv. Václava, k němuž byl připevněn údajně nalezený praporec sv. Vojtěcha. Obě relikvie následně nesl do bitvy knížecí kaplan. Byla to jedna z nejvýraznějších manifestací české státní ideje, jaká byla do té doby zaznamenána.

Lotharovo vojsko vyrazilo 16. 2. do Čech přes Krušné hory, jeho postup však zpomalovala silná obleva a špatná viditelnost. Čelní voj byl o dva dny později přepaden Soběslavovými oddíly v průsmyku nedaleko hradiště Chlumec a v krvavém boji z velké části pobit. Na saské straně bylo zabito okolo 500 bojovníků, a to včetně mnoha šlechticů. Jedním z padlých byl i sám Ota Černý. Soběslav následně obklíčil zbytek Lotharova vojska, projevil se však jako prozíravý panovník. Místo drtivého vítězství, které by vyvolalo válku s říší, uzavřel s římským králem mír a složil mu lenní přísahu. Zajistil si tak uznání své vlády a postavení důležitého Lotharova spojence, čímž výrazně přispěl ke stabilnímu rozvoji českého státu v následujících desetiletích. Jako výraz díků za své vítězství nechal po bitvě opravit a znovu vysvětit rotundu sv. Jiří na hoře Říp.

BLÁHOVÁ, Marie, FROLÍK, Jan a PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české. Svazek 1. Praha: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-264-1.
NOVOTNÝ, Václav. České dějiny. Dílu I. část 2, Od Břetislava I. do Přemysla I. Praha: Jan Laichter, 1913. 1214 s.
VANÍČEK, Vratislav. Soběslav I.: Přemyslovci v kontextu evropských dějin v letech 1092-1140. Vyd. 1. Praha: Paseka, 2007. 363 s., [16] s. barev. obr. příl. Historická paměť. Velká řada; sv. 14. ISBN 978-80-7185-831-7.
ŽEMLIČKA, Josef. Čechy v době knížecí: (1034-1198). 2., opr. a dopl. vyd. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2007. 712 s. Česká historie; sv. 2. ISBN 978-80-7106-905-8.