Benešovy dekrety

Vznik Druhé republiky v říjnu 1938 a zřízení okupačního režimu protektorátu Čechy a Morava v březnu 1939 znamenalo ústavní krizi, narušení právního řádu a prozatímní likvidaci parlamentní demokratické a právní kultury Československa. Na tuto skutečnost byli nuceni reagovat exiloví politici v Londýně, kteří se v čele s Edvardem Benešem profilovali jako skutečná politická reprezentace někdejší první republiky. První série Benešových dekretů byla schvalována od roku 1940 a sloužila formaci a politickým potřebám londýnské exilové vlády. Druhá a nejznámější série Benešových dekretů spadá do období let 1943–1945. Tyto dekrety měly legalizovat sociální, právní a národnostní změny v poválečném Československu. Na bázi dekretů, schválených mezi květnem až říjnem 1945 byl konfiskován majetek všech osob, které se během války provinily spoluprací s okupačními úřady. Konfiskace se tak především týkala Němců a Maďarů, spolupracujících s okupační říšskou mocí, domácích kolaborantů a členů fašistických organizací. Němci a Maďaři byli prohlášeni za „osoby státně nespolehlivé“. Majetek všech občanů, kteří se od roku 1937 až do roku 1945 projevovali jako nepřátelé Československa a spolupracovali aktivně s protektorátní okupační správou Třetí říše, měl být majetek zabaven bez další náhrady. Zabaven byl také majetek korporací a firem, jejichž podnikatelské aktivity sloužily přímo válečnému zájmu Německa. Zabavení zemědělské půdy nespolehlivých osob se stalo východiskem poválečné pozemkové reformy.

Benešovy dekrety si kladly za cíl překlenout právní a ústavní diskontinuitu, danou faktickým zánikem československého parlamentarismu na podzim roku 1938 a zánikem samostatné státní existence v březnu 1939. Byly snahou o zajištění autentické právní normotvorby, která by svým obsahem navazovala na politickou reprezentaci a ústavní zvyklosti první republiky. Zároveň je nutné dekrety vnímat jako právní základ rozsáhlé poválečné sociální revoluce, která si kladla za cíl národnostní sjednocení a ekonomickou spravedlnost. Přesto jsou Benešovy dekrety i dnes kritizovány především pro princip uplatňování kolektivní viny.

BLAIVE, Muriel, ed. a MINK, Georges, ed. Benešovy dekrety: budoucnost Evropy a vyrovnání se s minulostí. Praha: CEFRES, 2003. 123 s. ISBN 80-86569-65-9.
MANDLER, Emanuel. Benešovy dekrety: proč vznikaly a co jsou. 1. vyd. Praha: Libri, 2002. 126 s. Otazníky našich dějin; sv. 4. ISBN 80-7277-139-6.
PAVLÍČEK, Václav et al. Benešovy dekrety: sborník textů. Praha: Centrum pro ekonomiku a politiku, 2002. 183 s. Ekonomika, právo, politika, č. 18/2002. ISBN 80-86547-11-6