Běla Kolářová

*24. 3. 1923 Terezín – †12. 4. 2010 Praha

Běla Kolářová měla už odmala malířský talent, výtvarné umění ale nikdy nestudovala – kvůli budoucí obživě zvolila soukromou obchodní školu a ihned poté nastoupila do Knihkupeckého a tiskařského družstva Mladé proudy. Po uzavření družstva se vyhnula totálnímu nasazení tím, že začala pracovat v Baťových závodech ve Zlíně. Ve Zlíně se také setkala se svým budoucím manželem, básníkem a malířem Jiřím Kolářem, který již tehdy patřil ke Skupině 42 a kterému již vyšla první publikace. Po válce se Kolářová začala věnovat fotografii, umění ale pro ni bylo až na druhé koleji, protože musela především živit rodinu. Fotografii se mohla začít více věnovat až později, když roku 1956 prodělala tuberkulózu, strávila nějaký čas v sanatoriích a musela se vzdát své původní práce. Poprvé své fotografické práce představila na výstavě Nová jména ve fotografii v Mánesu v roce 1962. V té době se začala věnovat i jiným formám umění, které však stále částečně zahrnovaly fotografii, lepeným kolážím a asamblážím. Její první samostatná výstava proběhla v roce 1966. Po normalizaci nesměli manželé vystavovat ani publikovat, v roce 1979 proto odešli z Československa a usídlili se v Paříži. Po Kolářově odsouzení v nepřítomnosti se vrátila do Prahy, aby vyřídila majetkové záležitosti, avšak zpátky za manželem ji komunistický režim pustil až v roce 1985. Do Prahy se definitivně oba manželé vrátili roku 1999.

Běla Kolářová začínala u experimentů vytvářených bez fotoaparátu přímo v černé komoře. Následovaly fotografické kresby světlem a cyklus fotografií vlasů. Nakonec se dostala až k aranžování banálních předmětů (patentka, kancelářská svorka, sponka, žiletka a další) a jejich fragmentů do geometrických rastrů, které přímo předcházely jejímu přechodu k trojrozměrné asambláži (výtvarná technika trojrozměrného obrazu pocházející z doby dadaismu). Patří k průkopníkům českého konstruktivismu a minimalismu. Mnoho děl vytvářela se svým manželem, v jehož stínu celý život žila.