Bedřich Smetana

^*2. 3. 1824 Litomyšl – ^†12. 5. 1884 Praha

Bedřich Smetana (pokřtěn jako Friedrich) pocházel z rodiny Františka Smetany, zámožného sládka zámeckého pivovaru v Litomyšli. Již ve čtyřech letech mu otec dával první hudební lekce, další výuku ve hře na housle i na klavír vedl učitel Jan Chmelík. V šesti letech jako „zázračné dítě“ poprvé veřejně vystoupil na akademii litomyšlských filosofů. Patrně z roku 1831 je i fragment jeho první dochované skladbičky (Galopp D dur).

Během studia na gymnáziu v Jindřichově Hradci se dále vzdělával ve zpěvu a hře na klavír, housle i violu. Všeobecné vzdělání dokončil roku 1843 na piaristickém gymnáziu v Plzni a přes nesouhlas otce následně odešel do Prahy, aby si zde doplnil nedostatečné hudebně-teoretické vzdělání u pražského hudebního pedagoga Josepha Proksche. Mezitím pracoval jako učitel hudby v rodině hraběte Leopolda Thuna-Hohensteina. Už během gymnaziálních studií však veřejně vystupoval, např. na hudební akademii v Čechticích (1840).

Na přelomu 40. a 50. let 19. století Smetana komponoval zejména drobné klavírní skladby, podnětem pro vznik jeho jediné symfonie (Triumph-Symphonie, 1853–1854) byl sňatek císaře Františka Josefa I. s Alžbětou Bavorskou.

Roku 1848 založil Smetana vlastní hudební školu a oženil se s klavíristkou Kateřinou Kolářovou. Tehdy začaly jeho písemné, a později dokonce osobní kontakty s významným rakousko-uherským skladatelem Ferencem Lisztem. V reakci na smrt prvorozené, hudebně nadané dcery Bedřišky vzniklo v roce 1855 jeho první významné komorní dílo, Trio g-moll pro klavír, housle a violoncello. V letech 1856–1861 žil Smetana ve švédském Göteborgu, kde komponoval a řídil koncerty klasické hudby. V severském prostředí se zhoršil zdravotní stav jeho manželky Kateřiny, která zemřela cestou domů na tuberkulózu. V Čechách pak často pobýval v Obříství, kde se v roce 1860 oženil podruhé s Barborou („Betty“) Ferdinandovou. Poté ještě rok působil ve Švédsku. Ihned po návratu se zapojil do pražského hudebního života, marně se ucházel o místo ředitele pražské konzervatoře. Za pět let v cizině se pražskému prostředí vzdálil, proto byl přáteli uveden do společnosti českých intelektuálů a umělců z Měšťanské besedy a do domu vlastenecky orientovaného knížete Rudolfa Thurn-Taxise.

Smetanův život a umělecká činnost zůstaly následně svázány výhradně s českým prostředím. Koncertní fantazie na české národní písně (1862) pro Národní divadlo udělaly definitivní tečku za Smetanovým „švédským“ tvůrčím obdobím. Úspěch mu zajistilo až uvedení opery Braniboři v Čechách a Prodaná nevěsta. Díky tomuto úspěchu se v roce 1866 stal dirigentem orchestru Prozatímního divadla.

V létě 1874 ztratil sluch v pravém uchu, na podzim už byl zcela hluchý. V červnu roku 1875 se odstěhoval z Prahy do myslivny v Jabkenicích u Mladé Boleslavi za svojí dcerou Žofií. Ale ani hluchota ho nezlomila a dál komponoval – opery Tajemství, Hubičku a Čertovu stěnu, oba smyčcové kvartety, klavírní cykly Sny a České tance, řadu sborových děl, dokončil zde i cyklus Má vlast. Poté se jeho zdravotní stav náhle zhoršil a 20. 4. 1884 musel být převezen do pražského ústavu pro duševně choré.

 

HOLZKNECHT, Václav. Bedřich Smetana. Život a dílo. Praha: Panton, 1984. 468 s. 35-027-84.