Bechyňská dráha

Historie elektrické dráhy Tábor–Bechyně sahá do počátku 20. století, kdy se po celé Evropě plánovaly a stavěly parostrojní železnice. Tato tradice byla přerušena v Čechách, kde se v této době objevila první železniční meziměstská dráha ve střední Evropě, která byla od samého počátku stavěna jako elektrická. Byla to jediná dráha v Rakousku-Uhersku, která nepředpokládala parní provoz ani jako alternativu.

Už v r. 1900 bylo povoleno vypracování projektu dráhy na elektrický pohon a v létě r. 1903 byl zahájen pravidelný provoz elektrické trati Bechyně–Tábor. Elektrárna pro napájení dráhy byla postavena v Táboře a dodávala elektrickou energii i pro městské osvětlení.

Délka trati činila 23 kilometrů, po dokončení bechyňského mostu v roce 1928 byla prodloužena ještě o jeden kilometr – až do města Bechyně. Dopravu na trati začaly zajišťovat dva elektrické motorové vozy smíchovské firmy Ringhoffer, do r. 1908 byly dodány další dva. Vozy nesly označení M400 a jejich maximální rychlost činila 25 km/h. Z těchto vozů je dodnes zachován pouze jeden, který slouží jako muzejní exponát. V současnosti jsou na dráze organizovány pravidelné nostalgické jízdy historickým elektrickým vozem. 

ŠÍROVÁ-MOTYČKOVÁ, Kamila a ŠÍR, Jiří. Technické památky České republiky: mosty, železnice, přehrady, elektrárny, mlýny, opevnění, sklárny, doly a další. 1. vyd. Olomouc: Rubico, 2012. 206 s. Naše země. ISBN 978-80-7346-141-6.