Batex

Batex byla klubovna, kavárna a restaurace, nelze totiž jednoznačně vystihnout jeho charakter. Představoval však nejoblíbenější prostor pro setkávání sexuální menšiny ve 30. letech 20. století v Praze. Ještě v roce 1997 pamětníci meziválečné pražské neheterosexuální scény vzpomínali na Batex jako na důležitý podnik, v němž se konaly „večírky velkého formátu“. Pro širší veřejnost byla klubovna symbolem homosexuální komunity, tedy místem, kde se scházelo publikum otevřeně profilované podle sexuální orientace. Vznikl zde prostor, kde se každý mohl cítit sám sebou. Klubovna se slavným Velkým sálem se nacházela v dnešní Revoluční ulici, v samém centru hlavního města. Provozovatelem Batexu byl ve 30. letech Hynek Vrabec, provozním ředitelem Stanislav Bartoš. Bartoše pak v roce 1932 vystřídal Antonín Steimar, jenž měl zkušenosti s vedením podniků zaměřených na neheteronormativní klientelu. Před Batexem totiž vedl Casino de Paris, poté provozoval restauraci Hybernia, Huňkův restaurant, Orient bar a po druhé světové válce ještě vinárnu Na Bělidle.

Název Batex vznikl nejpravděpodobněji ze slov „bavlna” a „textil”. Souvisel s budovou, kterou vlastnil Hospodářský svaz československých přádelen bavlny, v jejímž suterénu tento restauračně-zábavní komplex sídlil. K pravidelným návštěvníkům patřili především muži. Ti se zde scházeli jako v ostatních restauracích, hráli karty a konzumovali alkohol. Kromě toho se v těchto prostorách konaly i tzv. dancingy, na nichž pánové tančili, a to ve stejnopohlavních párech. Večírky měly určitě svérázný náboj, avšak v Batexu nebyly pro pohlavní styky vymezené žádné prostory tak, jako je tomu v současných klubech. Nejrozsáhlejší příležitostné bály se konaly ve Velkém sále ve druhém suterénu.

K největším událostem v Batexu patřila schůze zájemců o založení organizace, jež si vytkla za cíl legislativní a společenskou emancipaci neheterosexuální menšiny. Ta se konala 30. ledna 1932. Předsedal jí Antonín Steimar a svolával ji Karel Nevole. Veřejně vystoupili např. Jaroslav Němeček či Jana Mattuschová, reprezentující společnost lesbických žen. Setkání se zúčastnilo kolem 150 lidí, bylo to tedy patrně největší shromáždění této menšiny v meziválečném Československu. Za zmínku stojí také maškarní plesy uspořádané v zimě 1931 a na jaře 1932. Vstup byl umožněn pouze na základě pozvánky, Velký sál pak byl pro tyto příležitosti náležitě vyzdoben. Zmíněné bály navštívilo zhruba 300 účastníků různého věku a dle slov redaktora, resp. redaktorů deníku Expres, mezi ně patřili i vojáci a také příslušníci středních společenských vrstev.

Seidl, Jan a kol. Teplá Praha. Průvodce po queer historii hlavního města. 1380-2000. Černé pole, 2014.