Hudební skladatel, teoretik a pedagog – profesor kontrapunktu na pařížské konzervatoři, polyglot a vzdělanec. Jeho teoretické publikace (v originále a v německých překladech) ve Vídni vydával např. Carl Czerny. Ovlivnil další světová jména jako Giacomo Meyerbeera, Roberta Schumanna, Bedřicha Smetanu či Ambroise Thomase. Jména jeho studentů zná celý svět: Hector Berlioz, César Franck, Charles Gounod, Ferenc (Franz) Liszt aj.
*asi 26. 2. 1770 Praha – † 28. 5. 1836 Paříž, Francie
Antonín Rejcha (též Anton nebo Antoine-Joseph) patří k nejpozoruhodnějším postavám nejen českých, ale i světových hudebních dějin z přelomu 18. a 19. století. Vynikal sám jako hráč na dechové nástroje, učil se též i na housle a klávesové nástroje. Působil v Paříži jako vážený a vynikající hudební teoretik a pedagog-praktik.
Po smrti otce, pražského městského hudebníka Šimona Rejchy, ho v jeho patnácti letech adoptoval strýc Josef Rejcha. Ten roku 1785 vstoupil do služeb kurfiřtského dvora v Bonnu a synovec Antonín získal místo v dvorní kapele jako houslista a flétnista. Právě zde a v této době měl možnost poznat hudbu u Johanna Sebastiana Bacha. V Bonnu se seznámil s Ludwigem van Beethovenem, v roce 1790 se zde setkal i s Josephem Haydnem, pokračoval ve studiích hudby, matematiky a filozofie, která zde započal roku 1789.
Rejchův průkopnický, studiem filozofie a matematiky ovlivněný přístup ke kompozici fug a variačních forem, našel svůj výraz nejen v jeho vlastní tvorbě klavírní, ale i komorní. Ozvěny tohoto novátorského stylu lze vystopovat i v díle jeho souputníka a přítele z Bonnu Ludwiga van Beethovena. Jeho světový věhlas ještě za skladatelova života vyvolaly skladby pro dechové nástroje, které poukazují na vytříbený smysl pro využití barvy nástrojů, a vynikající, na vědeckých základech stojící teoretické práce, doplněné o autorovy filozoficko-praktické poznámky. Jeho díla se v praxi používají dodnes: Učebnice skladby aneb nauka o praktickém využití harmonie, Nauka o vysokém umění hudební skladby a Umění dramatické kompozice aneb kompletní nauka o vokální skladbě.
V roce 1818 byl jmenován profesorem kontrapunktu na pařížské konzervatoři a roku 1831 byly jeho zásluhy o francouzskou hudební kulturu oceněny řádem Čestné legie. Při výuce tento český hudebník spojoval teorii s praxí, což jeho studenti vysoce oceňovali. Jeho preciznost, přísnost, logické myšlení a pedagogické schopnosti s důrazem na tvůrčí volnost studentů posléze vedly dokonce k odporu konzervativně založených kolegů proti němu. Jména jeho studentů však zná celý svět: Hector Berlioz, César Franck, Charles Gounod, Ferenc (Franz) Liszt aj. Jeho teoretické publikace (v originále a německých překladech) ve Vídni vydával např. Carl Czerny. Tyto práce ovlivnily další světově proslulé umělce jako jsou: Giacomo Meyerbeer, Robert Schumann, Bedřich Smetana či Ambrois Thomas.
2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.
Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.