Antonín Pilgram

^*asi 1460 Brno – ^†1515 Vídeň, Rakouské arcivévodství (dnešní Rakousko)

 

Antonín Pilgram pocházel z umělecky nadané rodiny malířů a sochařů. Vyučil se zřejmě ve Vídni, podnikl studijní cestu do západního Německa. Nějakou dobu pobýval a tvořil ve Švábsku. V jeho díle je patrný rovněž vliv italského umění období renesance. Do Brna se vrátil kolem roku 1495 a delší dobu tu pobýval a tvořil. Pilgram měl prudkou a bouřlivou povahu, kterou často přenášel do svých plastik zobrazujících hrdé a sebejisté postavy. Některá díla představují jeho autoportrét. Pilgram byl už za svého života vyhledávaným stavitelem a sochařem. Dostával četné církevní i světské zakázky.

Mistrova tvorba se vyznačuje pečlivým zpracováním detailů a mimořádným citem pro psychologické ztvárnění postav. K jeho nejznámějším dílům patří výzdoba kazatelny a podnoží varhan v dómu sv. Štěpána ve Vídni. Z české tvorby je známa výzdoba brněnské Židovské brány, která se nedochovala, byla zničena v roce 1835. Fragmenty výzdoby se dnes nacházejí v lapidáriu Muzea města Brna. Jako stavitel se podílel na budování chrámu sv. Jakuba v Brně. Jsou dochovány i jeho dřevěné plastiky, například postavy světců a socha sv. Petra Mučedníka.

Nejznámějším brněnským dílem je portál Staré radnice. S ním je spojena jedna brněnská pověst, která vypráví, že sochař byl rozhořčen tím, že nedostal slíbenou odměnu za svou práci, a proto ohnul jednu ozdobnou věžičku (tzv. fiálu). Ve skutečnosti je deformace architektonických prvků častý jev, který se objevuje v pozdní gotice. Portál Staré radnice je názornou ukázkou takovéto záměrné deformace. Je zdoben pěti fiálami, kamennými vertikálními jehlany, hojně používanými v gotickém slohu také jako výzdoba. Každá fiála je bohatě zdobena a u paty každé z nich je umístěna socha s baldachýnem. U paty druhé a čtvrté fiály se nacházejí sochy konšelů, krajní sochy zobrazují zbrojnoše se štíty (znaky Brna). U paty prostřední fiály je zobrazena žena, která byla osazena později. Nejnápadnější je zkřivení prostřední fiály, ale deformaci podlehla také krajní fiála vlevo; ta je výrazně přetočená, přetočen je i baldachýn čtvrté fiály. Druhá a čtvrtá fiála nejsou identické.

HOROVÁ, Anděla, ed. Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Vyd. 1. Praha: Academia, 1995- . sv. ISBN 80-200-0536-6.
ŠVÁCHA, Rostislav et al. Dějiny umění v českých zemích 800-2000. Vydání první. V Řevnicích: Arbor vitae societas, 2017. 991 stran. ISBN 978-80-88283-02-7.
ZŘÍDKAVESELÝ, František. Brněnské radnice. 1. vyd. Brno: Litera Brno, 2005. 137 s. ISBN 80-903586-0-8.