*3. 11. 1784 Praha – †23. 7. 1843 Praha
Antonín Mánes byl synem mlynářského tovaryše, jeho rodina proto neměla dostatek prostředků na synovo studium. Kreslení se tak pro Mánesa, který si přivydělával jako dekorativní malíř v pražské porcelánce, stalo pouze amatérským zájmem. Teprve po dosažení 20 let nastoupil do krajinářské školy pražské Akademie výtvarných umění (AVU), kde jeho tvorbu ovlivnil dlouhodobý pobyt v ateliéru Karla Postla.
Mánesova první díla jsou ovlivněna klasicismem a myšlenkou ideální krajiny (Krajina se zříceninou Gaia Maria /1824/). Později pod vlivem německé tvorby přešel k romantismu, avšak s výraznými realistickými prvky, které pocházely z jeho lásky k holandskému malířství 17. století a motivovaly k realistickému zobrazování skutečnosti (Pohled na Pražský hrad z východní strany /1821/, Krajina s oráčem /kolem 1825/, Hrad Okoř /1827/, Krajina s Křivoklátem a Kokořínem v bouři /1834/). Svou charakteristickou tvorbou položil Mánes základy české realistické krajinomalby. V roce 1836 se stal profesorem krajinomalby na pražské AVU. Českou malířskou tradici obohatil především o živou barevnost a snahu dokonale vystihnout atmosféru. Měl velký vliv na tvorbu svých vlastních dětí, především na Josefa Mánesa, ale také na Quida a Amálii. Soukromě vyučoval mnoho žáků ze šlechtických rodin, jež často doprovázel na jejich letní venkovská sídla. Byl přesvědčeným zemským vlastencem, stýkal se s Josefem Dobrovským, Františkem Palackým, přírodovědcem Janem Svatoplukem Preslem a lékařem Janem Nepomukem Čermákem.
2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.
Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.