Antonín Dvořák

^*8. 9. 1841 Nelahozeves – ^†1. 5. 1904 Praha

Antonín Leopold Dvořák byl prvorozený syn vyučeného řezníka Františka Dvořáka a Anny Dvořákové. Prvním učitelem hudby malého Antonína v Nelahozevsi byl místní houslista i varhaník Josef Spitz (Špic), pod jehož vedením hrál na housle v místní kapele a na kůru v kostele. V té době se Dvořák začal vášnivě zajímat i o vlaky, což byl vrchol tehdejšího technického pokroku. Dlouho se mělo za to, že se Dvořák vyučil, stejně jako jeho otec, řeznickému řemeslu. Ovšem tzv. výuční list z roku 1856, „objeven“ ve 30. let. 20. stol., se ukázal jako podvrh. Dvořákovo jméno není obsaženo ani v žádném dochovaném seznamu učňů. Proč a kým byl vyroben tento padělek, se dosud neví. Hře na varhany a hudební teorii učil Antonína Dvořáka ve Zlonicích Antonín Liehmann a i přes přísné vyučovací metody si Dvořák svého učitele velmi vážil a přátelil se dál s Liehmannovou dcerou Terinkou, která je (údajně) i s otcem zvěčněna v opeře Jakobín.

Rodiče rozeznali výjimečný talent Antonína a na podzim 1856 ho poslali do České Kamenice (města s tehdy čistě německým obyvatelstvem), aby se zde zdokonalil v němčině – jediném vyučovacím jazyku varhanické školy v Praze, kam nastoupil na podzim roku 1857. Mezi jeho učitele patřili Karel František Pietsch, Josef Krejčí, František Blažek, Josef Leopold Zvonař a Josef Foerster. Varhanní školu absolvoval jako druhý nejlepší žák v roce 1859 a na vysvědčení měl poznámku: Výtečný, avšak spíše praktický talent.

Stálé místo varhaníka nebylo k dispozici a koncem léta 1859 Dvořák nastoupil jako violista v kapele Karla Komzáka. Na začátku roku 1865 začal učit hru na klavír dcery pražského zlatníka Jana Jiřího Čermáka Josefínu Čermákovou, která se stala jeho múzou, a Annu Čermákovou, svou pozdější ženu. Po svatbě (1873) začal pracovat jako varhaník v dosud existujícím kostele sv. Vojtěcha na Novém Městě pražském. Kromě praktického provozování hudby se Dvořák již věnoval i skladbě – roku 1877 se vzdal špatně placeného místa varhaníka a začal se živit výhradně komponováním.

Antonín Dvořák byl ve své době i jedním z největších českých světoběžníků. Navštívil dvě desítky evropských velkoměst: kromě Vídně uvedl své skladby v Budapešti, Salcburku, Berlíně, Lipsku, Drážďanech, Hamburku, Kolíně nad Rýnem, Bruselu. Opakovaně pobýval v Londýně a dalších šesti anglických velkoměstech, na pozvání svého kolegy a přítele Petra Iljiče Čajkovského navštívil i ruský Petrohrad a Moskvu. Dvořákův pobyt v USA (1892–1895), kde se stal první ředitelem konzervatoře v New Yorku, mu přinesl i světovou proslulost.

Po návratu do Čech Dvořák, inspirován českým foklorem, složil dvě ze svých nejznámějších oper Armidu a Rusalku. V roce 1895 se stal profesorem na Pražské konzervatoři, kde vychoval např. Vítězslava Nováka, Oskara Nedbala, Josefa Suka st. aj. Mecenáš Josef Hlávka objednal pro kapli v Lužanech komorně vyznívající Mši D dur.

Díky jeho skladbám (přibližně 120 opusů) počínaje Novosvětskou, kde byl inspirován indiánskou a černošskou hudbou, Slovanským tancům, Moravským dvojzpěvům, operám, sólovým opusům a dalšími byl Dvořák považován za symbol úspěšného znovuzrozeného českého umění. Úspěch v cizině s sebou přinesl i opačnou reakci v domácím prostředí – počínající konflikt mezi smetanovci a dvořákovci, přesto se doma dočkal dalších poct, například: v roce 1897 byl jmenován členem vídeňské poroty pro umělecká stipendia, roku 1898 byl vyznamenán medailí Litteris et artibus a v roce 1901 byl jmenován rakouskou vládou doživotním členem panské sněmovny Říšského sněmu. Téhož roku, u příležitosti jeho 60. narozenin, bylo provedeno v Národním divadle několik jeho oper a oratorium Svatá Ludmila. Antonín Dvořák je dodnes nejhranějším českým skladatelem ve světě vůbec. Zemřel v r. 1904 údajně na mozkovou mrtvici.

BURGHAUSER, Jarmil. Antonín Dvořák. Praha: Bärenreiter Supraphon 2006. ISBN 80-86791-26-2
DÖGE, Klaus. Antonín Dvořák. Život – dílo – dokumenty. Praha: Vyšehrad 2013. s. 358.