Anežský klášter

Anežský klášter je pojmenován podle své zakladatelky princezny Anežky Přemyslovny (dnes svaté Anežky České), která se stala jeho první abatyší. Založen byl kolem roku 1231 poté, co se Anežka rozhodla pro řeholní život. S podporou svého bratra, krále Václava I., uvedla do Čech řád klarisek (ženská odnož žebravého řádu menších bratří – minoritů) a nechala vystavět sdružený klášter, v němž odděleně sídlili řeholníci mužského řádu menších bratří a klarisky. Jejich posláním byla (podle pravidel sv. Františka z Assisi) péče o nemocné ve vznikajících městech. Během Anežčina života (1211–1282) získal klášter prominentní postavení, byly zde shromážděny významné relikvie a zahájena stavba přemyslovského mauzolea, dnes kostela sv. Salvátora. V roce 1782 byl v rámci josefínských reforem klášter zrušen. V jeho prostorách posléze vzniklo skladiště a též chudinské byty. Teprve od roku 1893 byl postupně rekonstruován, přičemž zároveň byla z větší části obnovena jeho gotická podoba. K završení celého procesu rekonstrukce došlo až v poslední třetině 20. století. Dnes je zde umístěna stálá expozice středověkého výtvarného umění Národní galerie.

Z rozsáhlého klášterního areálu se dodnes zachovala především část sloužící dříve klariskám. Ta byla kvůli chudobě kláštera v pozdějších staletích ušetřena rozsáhlejších barokních úprav, a dnes tak představuje významný soubor raně gotických staveb. Tvoří ji budova konventu (jedna z prvních cihlových staveb v Čechách) s křížovou chodbou a řada sakrálních staveb. Nejstarší z nich je netradičně asymetricky uspořádaný dvoulodní kostel sv. Františka, který sloužil společně mnichům i jeptiškám.  Dochovalo se z něj torzo chrámové lodi, dnes překryté moderní střechou, a hodnotný presbytář s oltářem netypicky umístěným na jižní straně. K východnímu křídlu konventu přiléhá kaple Panny Marie spolu s částečně zachovanou budovou Anežčiny soukromé oratoře a obydlí. Nejmladší a architektonicky nejcennější částí komplexu je kostel Krista Spasitele, který měl sloužit jako přemyslovské mauzoleum. Pečlivě geometricky vyvážený prostor je zakončen polygonálním závěrem, členěným elegantními štíhlými příporami. Jejich hlavice zdobí detailní a realisticky ztvárněné listy vinné révy, květin a stromů. Vítězný oblouk, kterým se do chrámu vstupuje z kaple Panny Marie, lemují sloupy zakončené vytesanými hlavami českých králů a královen.

 

 

BENEŠOVSKÁ, Klára et al. Velké dějiny zemí Koruny české. Tematická řada, Architektura. Vyd. 1. Praha: Paseka, 2009. 806 s. ISBN 978-80-7432-000-2.
KUTHAN, Jiří. Česká architektura v době posledních Přemyslovců: Města - hrady - kláštery - kostely. Vyd. 1. Vimperk: Tina, 1994. 582 s., [16] s. barev. fotogr. ISBN 80-85618-14-1.
SOUKUPOVÁ, Helena. Anežský klášter v Praze. Vyd. 2., Ve Vyšehradu 1. Praha: Vyšehrad, 2011. 461 s. ISBN 978-80-7429-012-1.