Alfréd Radok

^*17. 12. 1914 Koloděje nad Lužnicí – ^†22. 4. 1976 Vídeň, Rakousko

Alfréd Radok se po maturitě na obchodní akademii zaměřil na divadlo. Svou profesionální divadelní kariéru započal na počátku 40. let v Divadle D Emila Františka Buriana a následně v Městském divadle v Plzni (později Divadlo J. K. Tyla). Navázal úzkou spolupráci se scénografem Josefem Svobodou, se kterým po válce působil ve Velké opeře 5. května a v Divadle satiry. Od konce 40. let začal Radok spolupracovat s činohrou Národního divadla. Zde kolísavě působil až do roku 1968 – z politických důvodů byl několikrát nucen scénu opustit. Mezi jeho nejvýznamnější inscenace na těchto prknech patří Lištičky (1948) či Ďábelský kruh (1955). V roce 1958 společně s bratrem Emilem Radokem, Josefem Svobodou a dalšími umělci založili Laternu magiku, úspěšné polyscénické divadlo. Na počátku 60. let přijal angažmá v Městských divadlech pražských a zasloužil se tak o jedno z nejoceňovanějších období scény – režíroval zde inscenace Sestup Orfeův (1963) či Hra o lásce a smrti (1964).

Alfréd Radok se uplatnil také ve filmové sféře. V roce 1948 natočil svůj první film Daleká cesta – v zahraničí oceňovaný, v Československu zakázaný záhy po premiéře. V roce 1956 režíroval televizní film V pasti a komedii Dědeček automobil.

Radokův režijní přístup spočíval ve velké míře v experimentování, inovoval zobrazení prostoru a kladl důraz na obraznost a dynamičnost. Propojoval různé inscenační složky, zejména scénografii a herectví, a divadelní postupy s filmovými. Výrazně ovlivnil inscenační styl činohry Národního divadla a mnoha dalších scén. Alfréd Radok, jeden z nejvýznamnějších českých režisérů, jehož tvorba byla tehdejší československou vládou omezována, po invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 emigroval. Působil ve Švédsku a hostoval také v Německu či v Rakousku, kde v roce 1976 zemřel následkem srdečních potíží. Roku 1991 mu prezident republiky Václav Havel udělil řád T. G. Masaryka III. stupně in memoriam. Mezi lety 1992–2014 byla českým divadelním umělcům udělována prestižní cena, jež nesla jeho jméno – Cena Alfréda Radoka.

Ceny Alfréda Radoka po 22 letech končí. In: Divadelní noviny [online]. 1. 7. 2014 [cit. 2. 6. 2020]. Dostupné z: https://www.divadelni-noviny.cz/ceny-alfreda-radoka-po-22-letech-konci.
Česká divadla: encyklopedie divadelních souborů. Vyd. 1. Praha: Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4.
HEDVÁBNÝ, Zdeněk. Alfréd Radok: zpráva o jednom osudu. 1. vyd. Praha: Divadelní ústav, 1994. 401 s., [72] s. fotogr. ISBN 80-7008-043-4.
LAZORČÁKOVÁ, Tatjana. Dějiny českého divadla 2. pol. 20. století: studijní text pro kombinované studium. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013. 72 s. Studijní opory. ISBN 978-80-244-3609-8.