Aero 30

Historie Aero 30 se začala psát v hangáru výrobního závodu letadel v Praze. Továrna vznikla v roce 1919, o několik let později byla pojmenována „Aero“. Během prvního desetiletí své existence vyráběla letadla pro československou armádu a v době nepravidelných objednávek se zaměřila na kočárky a motocyklové vozíky. V roce 1928 začalo Aero produkovat také malé vozy poháněné jednoválcovými, dvouválcovými a dvoutaktními motory, které ale nemohly konkurovat větším československým vozům té doby (Praga Baby, Škoda Popular, Tatra 57, Z40). Prototyp budoucího vozu Aero 30 vytvořil Josef Voříšek a představil jej v roce 1934 na XXIV. pražském autosalonu. Legenda byla na světě a její výrobu nepřerušila ani druhá světová válka.

Aero 30 bylo malé osobní auto s pohonem předních kol a dvouválcovým dvoutaktním motorem s objemem 998,7 cm³ a výkonem 30 koní. Maximální rychlost činila 105 km/h při spotřebě 8–11 litrů na 100 km. V roce 1934 byly představeny verze roadster a dvoudveřová limuzína, později byl model rozšířen ještě o kabriolet. Do konce roku 1934 se prodalo 600 vozů, do ukončení výroby v roce 1947 se vyprodukovalo celkem 7 964 vozů.

Vůz byl revoluční novinkou zejména svým nízkým plošinovým rámem a pohonem předních kol. Byl nasazován do řady testovacích jízd a závodů, účastnil se například závodu 1000 mil československých, který se konal v letech 1933–1935. V roce 1935 s ním závodník Bohumil Turek absolvoval 10 000 km po Sovětském svazu. Vozidlo je zajímavé také tím, že se od počátku vyrábělo s volantem na levé straně, tedy několik let před tím, než se v Československu začalo jezdit vpravo (k čemuž došlo až v roce 1939).

KRÁL, Zdeněk. Století českého automobilu. 1. vyd. Praha: BB/art, 2010. 221 s. ISBN 978-80-7381-806-7.
ŠUMAN-HREBLAY, Marián. Dvě století českých automobilů. 1. vydání. V Brně: CPress, 2015. 160 stran. ISBN 978-80-264-0716-4.