Filmová hvězda 30. a 40. let 20. století, v době své slávy patřila k nejoblíbenějším a nejobsazovanějším českým herečkám, byla známá i v zahraničí.
*28. 1. 1910 Mladá Boleslav – †16. 6. 1991 Příbram
Adina Mandlová (vlastním jménem Jarmila Anna Františka Marie Mandlová, v Německu známá také pod pseudonymem Lil Adina) neměla žádné herecké vzdělání. Pracovala jako sekretářka a modelka a k filmu a zároveň do vyšších kulturních i společenských kruhů se dostala v roce 1932, kdy se díky svému atraktivnímu zjevu objevila před kamerou v epizodní roli v hudební komedii Josefa Medeotti-Boháče Děvčátko, neříkej ne!. Svou první velkou roli získala pouhou náhodou jako náhradnice v romantickém dramatu režiséra Leo Martena Diagnosa X (1933). Skutečnou filmovou herečkou se stala díky Martinu Fričovi a Hugo Haasovi, jenž se v letech 1933–1936 stal jejím partnerem na stříbrném plátně i v soukromí. Po Haasově boku zazářila v řadě Fričových komedií, jako jsou např. Život je pes (1933), Ať žije nebožtík (1935) či Mravnost nade vše (1937). Pro hereckou kariéru Mandlové měla značný význam také spolupráce s režisérem Otakarem Vávrou, v jehož tvorbě získala psychologicky složitější role (např. v historické komedii Cech panen kutnohorských /1938/). Největší popularitu jí ovšem přinesly komedie Vladimíra Slavínského Holka nebo kluk (1939), Přítelkyně pana ministra (1940) a Dva týdny štěstí (1940). Od roku 1939 působila v několika pražských divadlech: v Uranii, v Komorním divadle, v Divadle Na Poříčí a v Městském divadle na Královských Vinohradech.
Kariéra Adiny Mandlové skončila po druhé světové válce, když byla obviněna z údajné kolaborace s nacisty a z intimního poměru se státním tajemníkem K. H. Frankem. Roku 1945 byla zatčena a po tři měsíce vyšetřována ve vazbě. Kvůli nedostatku důkazů byla propuštěna na svobodu, ale na uměleckou scénu se jí už vrátit nepodařilo. Po fingovaném sňatku, díky němuž získala britské občanství, emigrovala roku 1948 do Velké Británie, kde poté příležitostně vystupovala v divadle a natočila několik snímků (např. The Fool and the Princess /1948/). Po boku Rogera Moora si také zahrála v kriminálním komediálním seriálu The Saint (1962–1969). Od roku 1954 střídavě žila ve Švýcarsku, USA, Kanadě a na Maltě. Do Čech se natrvalo vrátila až krátce před svou smrtí roku 1991.
Během svého nedlouhého hereckého působení natočila Mandlová bezmála 50 filmů. K vrcholům její tvorby patří zejména jedna z hlavních rolí (společně s Oldřichem Novým a Natašou Gollovou) v komedii Martina Friče Kristián (1939) a vedlejší role v dramatu Františka Čápa Noční motýl (1941), za něž získala několik ocenění. Byla typickou představitelkou elegantních, inteligentních, sebevědomých, ale poněkud znuděných krásek, obletovaných muži. Zároveň projevovala nesporný talent pro komiku a ironii, avšak dokázala ztvárnit i náročnější a dramatické role.
Mandlová byla proslulá nejen svou krásou, ale též bohémským životním stylem a četnými milostnými aférami, které nezřídka její život výrazně poznamenaly. Byla čtyřikrát vdaná, delší trvání mělo však jen její poslední manželství s britským módním návrhářem Benem Pearsonem. Roku 1977 vydala v nakladatelství Josefa Škvoreckého 68 Publishers autobiografickou knihu Dneska už se tomu směju (v Československu vydána v r. 1990).
2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.
Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.
