Zdeněk Kalista

^*22. 7. 1900 Benátky nad Jizerou – ^†17. 6. 1982 Praha

Zdeněk Kalista vystudoval na pražské filozofické fakultě historii, dějiny výtvarného umění a klasickou archeologii. Na fakultě zůstal jako asistent a roku 1931 se zde habilitoval. Počátkem 20. let patřil k okruhu výrazně levicově orientovaných básníků, přátelil se a spolupracoval s Jiřím Wolkerem. Sepsal celkem šest básnických sbírek. Své mladistvé nadšení komunistickou ideologií postupně opustil a naopak se přiklonil k náboženské spiritualitě, což dokládá jeho konverze ke katolictví v roce 1934. Specializoval se především na dějiny baroka, k nimž kromě vědeckých monografií (např. Bohuslav Balbín, Barokní tradice v našem divadle novodobém) vydával také množství edic pramenů a popularizačních prací. Jako jeden z prvních meziválečných českých historiků považoval baroko za legitimní fázi vývoje české kultury, která ve svém důsledku přinášela i řadu pozitiv. Na rozdíl od většiny současníků jej tedy neodsuzoval jako „dobu temna“ či úpadku. Naopak jej vyzdvihoval jako neopominutelnou, byť ne ideální či idylickou fázi národních dějin.

Po komunistickém převratu v únoru 1948 musel opustit univerzitu a o tři roky později byl odsouzen v tzv. brněnském procesu se skupinou katolických intelektuálů k patnácti letům vězení. V roce 1960 byl propuštěn a živil se jako překladatel či lektor. Na univerzitu se mohl krátce vrátit během pražského jara, po srpnu 1968 mu však byla vědecká kariéra opět znemožněna. Jeho práce nadále vycházely pouze v exilu a českým čtenářům byly z větší části zpřístupněny až po roce 1989.

Kalistův přístup k historické práci byl do značné míry jedinečný a nenašel v příštích letech pokračovatele. Historiografie pro něho znamenala především vžívání se do myslí a osudů osob minulosti, vědecká práce na historické téma tak v jeho pojetí musela nést značnou dávku imaginace a literární kvality. Odmítal historiografii jako pouhou objektivní vědu, která odhaluje prostá fakta. Díky snaze o skloubení vědeckého a uměleckého přístupu jsou Kalistovy práce dodnes mimořádně čtivé, avšak kvůli jisté míře subjektivismu se stávají i terčem odborné kritiky.

KUTNAR, František a MAREK, Jaroslav. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví: od počátků národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století. 3., dopl. vyd. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 1087 s. Česká historie; sv. 3. ISBN 978-80-7106-402-2.
RANDÁK, Jan a kol. Osobnosti českých dějin. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2013. 432 s. ISBN 978-80-242-4196-8.