Specifické způsoby negace tvrzení, které je v češtině možné kumulovat a vytvářet zápor dvojitý či dokonce násobný. Na rozdíl od mnoha jazyků se v češtině však při dvojitém záporu nedochází k vzájemné negaci a význam zůstává stále záporný.
Zápor v češtině je možné vyjadřovat řadou způsobů, které jsou vázány gramatickými pravidly i územ. Rodilým mluvčím obvykle tvorba záporu nečiní problém, odlišnosti češtiny v záporných konstrukcích vyvstávají spíše v kontrastu s jiným jazykem.
Nejběžnější způsob, jakým jej čeština vyjadřuje, je přidáním záporky ne- ke slovesu, např. tomu nerozumím. Zápor rovněž vyjadřují zájmena a příslovce, jako např. nic, nikdo, nikde ve spojení se záporným slovesem (např. nic nevidím) apod. Zvláštností češtiny (a dalších slovanských jazyků) je, že je možné a ve většině případů navíc nutné negovat všechny významově neurčité jednotky ve větě, dochází tedy k jakémusi násobnému záporu, např. nikdy nic nikomu neřeknu. Správně vytvořeným opakem k výroku všichni tomu rozumějí je tedy nikdo tomu nerozumí, nikoli všichni tomu nerozumí. Tento příklad, podpořený vhodnou intonací, znázorňuje tzv. zápor částečný – tedy že někteří tomu rozumí, ne ale všichni.
Zápor může vyjádřit i samostatné slovo, což je charakteristické spíše pro méně formální rejstříky mluvené češtiny, např. ty tomu houby rozumíš. Existují i implicitní způsoby, jak negovat nějaké tvrzení, mezi ně patří především ironie, kterou naznačí zejména intonace. Ta je navíc důležitá i v případě, kdy sdělení ironické není. Může totiž určit, která konkrétní část věty se neguje, jako např. různě umístěný důraz ve větě Ale já jsem neřekl, že on bije svoji ženu. Dále je možné vyjádřit zápor například i řečnickou otázkou, která automaticky předpokládá negativní odpověď. Například otázka Je snad možné takto nelidsky postupovat? očekává reakci: Samozřejmě, že není.
Zápor se v češtině, stejně jako souhlas, vyjadřuje i mimoslovně – nesouhlas zavrtěním hlavy a souhlas přikývnutím, obě gesta mohou doprovázet příslušná citoslovce. Pro souhlas se vedle formální částice ano v mluvené řeči hojně využívají i slůvka jo, no. I zde se můžeme setkat s ironickým použitím, popřípadě s vyhýbavým souhlasem, který ve skutečnosti jen zmírňuje nelichotivou pravdu, jako je například hodnocení docela dobré, jež jen zřídka slouží jako skutečná pochvala.
2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.
Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.