Zámek Vranov nad Dyjí

První zmínka o Vranově nad Dyjí pochází již z roku 1100, kdy se zde podle kronikáře Kosmy mělo nacházet přemyslovské hradiště chránící moravskou hranici před nepřátelskými vpády z rakouských zemí. Na jeho místě vznikl přibližně v polovině 13. století raně gotický hrad, v dalších staletích vícekrát rozšiřovaný a opevňovaný. Za třicetileté války dokázal odolat útoku švédských vojsk. V důsledku obléhání a ničivého požáru v roce 1665 však zůstal značně poškozený. V roce 1680 získal areál hrabě Michal Jan II. z Althannu, jenž se rozhodl nahradit většinu hradních budov novostavbou barokního zámku, který by nabídl pohodlné bydlení a reprezentativní vzhled odpovídající nárokům své doby. Stavba, zahájená v roce 1687, se protáhla na bezmála 100 let. Mezi lety 1799 až 1809 vlastnily zámek spřízněné polské rody Mniszkové a po nich Stadničtí, jeho vzhled se však již podstatněji neměnil. Od roku 1945 je majetkem státu.

Zámek se nachází na vrcholku strmé, 76 metrů vysoké skály nad řekou Dyjí, která je přístupná přes zděný most, dlouhý 57 metrů. Vstup vede skrze první nádvoří, v němž se dosud dochovala řada staveb z původního hradu, především nakoso postavená hranolová věž, pozdně gotické (v 19. století novogoticky upravené) hospodářské budovy a části hradeb. Dominantou zámeckého areálu je tzv. Sál předků, vybudovaný v letech 1687–1695 předním rakouským architektem Janem Bernardem Fischerem z Erlachu. Monumentální vrcholně barokní stavba na půdorysu volského oka měla sloužit k oslavě rodu Althannů, zdůraznit jeho starobylost a vyzdvihnout jeho zásluhy. Vnitřní prostor o rozměrech 25 x 15 x 15 metrů zdobí deset soch významných členů Althannského rodu a bohaté štukové ornamenty, na ploše v kupoli se rozprostírá rozsáhlá freska od malíře Johanna Michaela Rottmayra s alegoricko-mytologickými výjevy. Kompozičně vyvážený a umělecky mimořádně sladěný prostor se řadí k nejvýznamnějším ukázkám světské barokní architektury v České republice.

Pomyslnou protiváhu Sálu předků tvoří nezvykle velká zámecká kaple Nejsvětější Trojice s podzemní hrobkou rodu Althannů, rovněž navržená Fischerem z Erlachu. Ústřední chrámová loď válcového půdorysu je obklopena dalšími šesti půlválcovými místnostmi a zakončena kupolí, průčelí doplňují dvě věže. Trojkřídlá budova vlastního zámku vznikala postupně do roku 1780 podle návrhu architekta Antona Erharda Martinelliho. Čtvrté křídlo bylo záměrně ponecháno otevřené, a vytváří tak terasu s působivým výhledem do údolí řeky Dyje.

 

 

 

DAVID, Petr a SOUKUP, Vladimír. Dějiny zámků v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2013. 424 s. ISBN 978-80-242-4226-2.
JANÍČEK, Karel. Vranov nad Dyjí. Libice nad Cidlinou: Gloriet ve spolupráci s Národním památkovým ústavem, územním odborným pracovištěm v Brně, 2003. [24] s. ISBN 80-86644-30-8.
KOTALÍK, Jiří T. [10 století architektury. 4], Architektura barokní. Vyd. 1. Praha: Správa Pražského hradu, 2001. 255 s. ISBN 80-86161-34-X.
KUČA, Karel. Hrady, zámky: a další památky ve správě Národního památkového ústavu. 1. vyd. Praha: Národní památkový ústav, ústřední pracoviště, 2009. 440 s. ISBN 978-80-87104-44-6.