Vítězslava Kaprálová

^*24. 1. 1915 Brno – ^†16. 6. 1940 Montpellier, Francie

Vítězslava Kaprálová se narodila do rodiny hudebníků, kde byl její talent rozpoznán záhy. Na brněnské konzervatoři u Zdenka Chalabaly a Viléma Steinmana studovala náročný dvojobor skladba – dirigování, pro ženu tehdy ne úplně obvyklý. Z brněnského období mezi roky 1930–1935 pochází např. její Klavírní suita, Dvě houslové skladby, op. 3 a Klavírní koncert d moll, op. 7, s nímž v červnu 1935 Kaprálová absolvovala svá dirigentská studia. Na podzim roku 1935 byla přijata do mistrovských tříd skladba a dirigování Pražské konzervatoře u Vítězslava Nováka a Václava Talicha. Tehdy vznikly písně cyklu Navždy, op. 12 a píseň Sbohem a šáteček, op. 14, jejíž instrumentaci pro velký orchestr později konzultovala s Bohuslavem Martinů v Paříži. V Praze absolvovala skladbou pro velký orchestr Vojenská symfonieta, op. 11, kterou provedla s Českou filharmonií a touto svojí skladbou zahajovala i 16. festival Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu v Londýně.

V říjnu roku 1937 odjela na studijní pobyt do Paříže na École Normale de Musique, kde studovala dirigování u Charlese Muncha. Velice podnětné se pro Kaprálovou staly konzultace Bohuslava Martinů. Skladatel jí svěřil provedení svého Koncertu pro cembalo a malý orchestr. Stimulující prostředí Paříže výrazně prospělo Kaprálové, během dvou let tam složila skoro stejný počet skladeb jako během prvních pěti let v Brně a dvou let v Praze. Počátkem roku 1939 Kaprálová zkomponovala k uctění památky zesnulého Karla Čapka – Elegii pro housle a klavír. Současně pracovala i na instrumentaci Partity pro smyčce a klavír, op. 20. Zapojila se do akce na vytvoření repertoáru pro vojenskou hudbu nově formované československé armády, komponovala hudbu pro rozhlas, film a společně s Martinů i scénickou hudbu pro místní divadelní soubor.

Vítězslava Kaprálová po sobě zanechala úctyhodnou řadu asi padesáti skladeb ve všech žánrech hudební literatury: vokální, klavírní, komorní i orchestrální. Velkým vzorem byl pro skladatelku Igor Stravinský, k jehož baletu Petruška se opakovaně vracela.

V dubnu 1940, necelé dva měsíce před svou smrtí, se Kaprálová provdala za lékaře a pozdějšího diplomata a spisovatele Jiřího Muchu, ale po několika těžkých týdnech svému onemocnění podlehla. I přes oficiálně přijatou diagnózu miliární tuberkulózy zůstala příčina její smrti dosud neobjasněna.

MACEK, Jiří. Vítězslava Kaprálová. Litera Proxima 2019, ISBN 978-80-260-7065-8