Vilém Závada

^*22. 5. 1905 Hrabová (dnešní Ostrava) – ^†30. 11. 1982 Praha

Vilém Závada nastoupil po maturitě roku 1923 na pražskou filozofickou fakultu na obory čeština, slovanská filologie a francouzština. Na konci studia začal publikovat básně a sblížil se tehdy s básníky Devětsilu – s Vítězslavem Nezvalem, Jaroslavem Seifertem, Konstantinem Bieblem a Františkem Halasem. Roku 1927 sám do uměleckého seskupení Devětsil vstoupil. Pracoval v nakladatelství Aventinum, nejprve jako tajemník a poté i jako redaktor, roku 1933 přešel do Melantrichu. Od roku 1937 do roku 1960 působil (s krátkou přestávkou) v Univerzitní, později Státní knihovně, napřed jako výpomocná vědecká síla, později také jako ředitel. Na počátku 50. let byl zaměstnán ve Svazu československých spisovatelů jako vedoucí oddělení pro začínající autory. Ve stejném období působil krátce jako vedoucí redaktor poezie v nakladatelství Československý spisovatel. Na stejném pracovišti byl na počátku 60. let  znovu zaměstnán po tři roky jako tajemník. V letech 1954–1970 zastával funkci předsedy Českého literárního fondu.

Závadova prvotina Panychida (1927) patří k originálním sbírkám „tragické“ linie českého poetismu, jak naznačuje také druhé motto sbírky: „Pravdu! Trpkou pravdu!“. Již v Závadově prvotině je patrný rozchod s avantgardním optimismem „všech krás světa“. Autor se v ní představuje jako básník tragického vnímání života. Pocity smutku, hrůzy a ztráty smyslu života se ještě více stupňují ve druhé sbírce Siréna (1932). V sbírce Cesta pěšky (1937) ubývá temných tónů a přibývá až barokní polarity mezi motivy zatracení a spásy. V blízkosti spirituální poezie zakotvil Vilém Závada knihou Hradní věž (1940), kde znázornil tíhu okupační doby a potřebu odporu vůči vnitřnímu rozkladu. Po válce se snažil přizpůsobit dobovým estetickým požadavkům a vydal až didakticky schematickou sbírku Město světla (1950). Na konci 60. let se věnoval překladu starozákonní Knihy Jobovy a tehdy také vzniklo jeho vrcholné dílo Na prahu (1970), které vyjadřuje tváří v tvář smrti tragický, místy až depresivní pocit dobové beznaděje.

Jako překladatel se věnoval německé, ruské, maďarské, francouzské a slovenské poezii a také jihoslovanské lidové epice.

LEHÁR, Jan et al. Česká literatura od počátků k dnešku. 2., dopl. vyd. [i.e. 3. vyd.]. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 1082 s. Česká historie; sv. 4. ISBN 978-80-7106-963-8.
MERHAUT, Luboš, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 4/II. U–Ž, Dodatky k LČL 1–3, A–Ř. Praha: Academia, 2008. 1089–2105 s. ISBN 978-80-200-1671-3.
PUTNA, Martin C. Česká katolická literatura v kontextech : 1918–1945. Praha: Torst, 2010. 1390 s. ISBN 978-80-721-5391-6.