Svatý Václav

^*asi 907 – ^†28. 9. 935 Stará Boleslav

Sv. Václav byl synem knížete Vratislava I. a kněžny Drahomíry. Přestože patří k nejznámějším českým panovníkům, o jeho skutečném životě je známo jen velice málo. Jako dítě byl vychováván svojí babičkou Ludmilou a křesťanské vzdělání získal při kostele na hradišti Budeč. V době nezletilosti místo něj vládla jeho matka Drahomíra, vlády se ujal až v roce 925. V Čechách se snažil rozšířit moc přemyslovských panovníků za hranice jejich středočeského panství a podmanit si území okolních, dosud alespoň částečně nezávislých pohanských knížat. V roce 929 bojoval s východofranským králem Jindřichem I. Ptáčníkem, jemuž se nakonec podrobil a zavázal se platit tribut. Tím byl zároveň uznán za legitimního křesťanského panovníka, kterého již Jindřich nemohl zcela zničit a přičlenit jeho území ke své říši. Od Jindřicha zároveň obdržel jako dar ostatky sv. Víta, pro které dal na Pražském hradě postavit mohutnou rotundu, předchůdkyni dnešní svatovítské katedrály.

V roce 935 (starší tradice uváděla nepřesně rok 929) byl Václav zavražděn na hradišti ve Staré Boleslavi družiníky svého bratra Boleslava, který se poté ujal vlády jako Boleslav I. O motivech vraždy se dodnes spekuluje, mohla jimi být Václavova politická orientace na Sasko namísto tradičního spojence Bavorska, ale i náhlý osobní spor mezi oběma bratry. Václavovou smrtí však především započal jeho „druhý život“, jenž se nakonec ukázal být nesrovnatelně významnější než jeho historické činy. Již krátce po své smrti začal být uctíván jako svatý a za podpory Boleslava I. došlo o několik let později i k jeho kanonizaci. Stal se tak prvním a nakonec i nejvýznamnějším světcem českého státu. Václavovy ostatky byly přeneseny do hrobky v rotundě sv. Víta, kde na stejném místě (nyní již v katedrále sv. Víta) spočívají dodnes. Ještě v desátém století také vznikla o jeho životě řada legend, které jej líčí jako dobrého knížete, usilujícího o ctnostný křesťanský život a osvobozujícího své poddané od útlaku.

Během jedenáctého a dvanáctého století se svatováclavský kult stal klíčovou součástí ideologie českého státu. Sv. Václav byl chápán jako jeho nebeský ochránce, věčný a jediný panovník, od něhož mají ostatní čeští králové a knížata vládu pouze propůjčenu. Stal se tak zosobněním samotné české státnosti a sehrál klíčovou úlohu při formování středověkého politického českého národa. Král Karel IV. pak ve čtrnáctém století zhotovil pro světcovu lebku svatováclavskou korunu, která symbolizuje jeho věčnou vládu nad českými zeměmi. Svatováclavská tradice si svůj klíčový význam zachovala i v dalších staletích a dodnes zůstává významným prvkem české národní identity.

BARTLETT, Robert et al. Přemyslovci: budování českého státu. Vyd. 1. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 779 s. ISBN 978-80-7106-352-0.
RYANTOVÁ, Marie, ed., VOREL, Petr, ed. a ANTONÍN, Robert. Čeští králové. Vyd. 1. Praha: Paseka, 2008. 583 s., [8] s. barev. obr. příl. Historická paměť. Velká řada; sv. 16. ISBN 978-80-7185-940-6.
VANÍČEK, Vratislav. Svatý Václav: panovník a světec v raném středověku. Vyd. 1. Praha: Paseka, 2014. 324 s., [16] s. obr. příl. Historická paměť. Velká řada; sv. 24. ISBN 978-80-7432-501-4.