Skupina 42

Skupina 42 zapustila své kořeny do české kultury na přelomu 30. a 40. let 20. století. Na začátku byla ovlivněna díly Jindřicha Chalupeckého (Svět, v němž žijeme, 1940), Kamila Bednáře (Slovo k mladým), básněmi Jiřího Ortena a Jarním almanachem básnickým na rok 1940. Ke skupině se hlásili výtvarníci (František Gross, František Hudeček, Kamil Lhoták aj.) a básníci (Ivan Blatný, Jiří Kolář Jiřina Hauková, Josef Kainar, po válce se připojil Jan Hanč), blízko k nim měla i spisovatelka, lingvistka a literární teoretička Milada Součková. Díla autorů Skupiny 42 mohla začít vycházel až po skončení druhé světové války.

Poetika Skupiny 42 se především vymezovala vůči poezii, která míří k tzv. „věčným hodnotám“. Členové skupiny hledali inspiraci v každodenním životě, na ulicích velkoměst, v míšení přírody s civilizací a v syrové realitě, za vzor si vzali tvorbu W. Whitmana, L. Hughese, T. S. Eliota, E. L. Masterse nebo C. Sandburga. Typickou tvorbou v tomto směru byla Kolářova sbírka Dny v roce, která představuje básnický deník s věcnými záznamy všedních jevů, které v některých místech mají až přehnaně významné souvislostí. Další výraznou sbírkou byly Kainarovy Nové mýty s proslulým textem Stříhali dohola malého chlapečka, který je možné považovat téměř za básnický program poetiky Skupiny 42. U Blatného ve sbírce Tento večer (1945) najdeme faktické údaje, útržky běžných hovorů i úlomky snů, šedé a černé barvy předměstí, vše v záměrně syrové změti. Jeho vrcholnou básní je patrně Terrestris z jeho další knihy Hledání přítomného času (1947).

I když se příslušníci Skupiny 42 svými politickými názory řadili většinou k levici, po únoru 1948 nemohli svou činnost dále rozvíjet. Blatný zvolil odchod do exilu, Kolář, Hauková a Hanč, stejně jako Chalupecký nesměli publikovat. Pouze Kainar změnil radikálně poetiku a přihlásil se k oficiální, nomenklaturní literatuře. I přes krátké období veřejného působení měla Skupina 42 silný vliv na dobové i pozdější literární dění. Inspirovali se jí starší básníci a po roce 1945 poznamenala tvorbu O. Mikuláška, E. Bondyho i B. Hrabala. Na její podněty nepřímo navázala „poezie všedního dne“ na konci 50. let, ovlivnila i český underground 70. a 80. let.

LEHÁR, Jan et al. Česká literatura od počátků k dnešku. 2., dopl. vyd. [i.e. 3. vyd.]. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 1082 s. Česká historie; sv. 4. ISBN 978-80-7106-963-8.