První světová válka a české země

První světová válka představovala pro české země závěrečné období pod vládou habsbursko-lotrinské dynastie. Do rakousko-uherské armády byl během čtyř válečných let mobilizován více než milion obyvatel českých zemí, kteří byli s výjimkou západní fronty nasazeni na všech evropských bojištích. Do války proti Srbům a Rusům vstupovali bez nadšení, ale stejně jako drtivá většina české politické reprezentace zůstávali k režimu loajální. V rámci příprav na válku však císař František Josef I. už 25. 7. 1914 zrušil většinu práv garantovaných ústavou, rozpustil předlitavský parlament a nadále vládl pouze pomocí císařských nařízení. Politický život v zemi vzápětí ochromila přísná cenzura, zatýkání a soudní procesy s opozičními politiky.

Rakousko-Uhersko sice světový konflikt zahájilo, na dlouhou válku evropského rozsahu však připraveno nebylo. Špatné zásobování, nedostatek surovin a další ekonomické problémy nakonec během let 1917–1918 vyústily v  hospodářské zhroucení monarchie. Ta se navíc i politicky dostávala stále více do vleku sousedního Německa a postupně ustupovala tlaku rakouských Němců usilujících o její centralizaci a germanizaci. Za této situace se vůbec poprvé začala mezi Čechy prosazovat idea vytvoření nezávislého národního státu, ačkoliv ještě na počátku války představovala jen okrajový názorový proud.

Nový císař Karel I., který byl sice přívržencem vystoupení monarchie z války a její federalizace, však nebyl schopen ani jeden z těchto kroků realizovat a odklon české společnosti od rakousko-uherského státu už nedokázal zastavit. Představitelům českého a slovenského odboje proti Rakousku-Uhersku v čele s Tomášem Garriguem Masarykem, Edvardem Benešem a Milanem Rastislavem Štefánikem se naopak podařilo získat souhlas dohodových mocností se vznikem československého státu, k čemuž v nemalé míře přispěla i činnost československých legií. 28. 10. 1918 bylo v rámci postupujícího rozpadu Rakouska-Uherska vyhlášeno nezávislé Československo. Zánik monarchie však zdaleka nebyl jen českým a slovenským dílem; hospodářsky vyčerpanou a politicky ochromenou monarchii opustily na konci války téměř všechny její národy, neboť i ony již svoji budoucnost viděly ve vlastních národních státech.

 Pro české země znamenala první světová válka ohromné materiální i lidské ztráty. V řadách rakousko-uherské armády padlo přibližně 140 000 Čechů a českých Němců, dalších přibližně 5 000 zemřelo v řadách československých legií. Hospodářská krize a nedostatek potravin byly paradoxně větší než za druhé světové války. Přesto dnes není v českém historickém povědomí první světová válka vnímána (na rozdíl od druhé) tolik traumaticky, naopak jsou akcentovány spíše pozitivní tradice československého odboje a vzniku samostatného demokratického státu. Neodmyslitelně je s ní také spjat román Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, jedno z nejznámějších děl české meziválečné literatury, jehož odkaz je živě vnímán i v dnešních dnech.

ŠEDIVÝ, Ivan. Češi, české země a Velká válka 1914-1918. 2., dopl. vyd. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2014. 493 s. Česká historie; sv. 7. ISBN 978-80-7422-302-0.