*26. 5. 1924 Brno
Miroslav Kůra získal základy klasické taneční průpravy v baletní škole Ivo Váni Psoty v Brně a již od třinácti let působil v Národním divadle v Brně. Po uzavření divadel za nacistické okupace na podzim roku 1941 odešel do divadla Teatr Śląski v Katovicích, ale již v roce 1942 byl tzv. totálně nasazen jako dělník ve zbrojařské továrně v Norimberku.
Pro jeho umělecký vývoj mělo zásadní význam angažmá v Národním divadle v Praze a spolupráce s choreografem a uměleckým ředitelem Sašou Machovem, pod jehož pedagogickým vedením se vyprofiloval v jednu z nejvýraznějších osobností pražské baletní scény. Ztvárnil širokou škálu rolí, od expresivních tanečně-divadelních úloh typu Černého myslivce v dramatickém baletu Viktorka (1950) po moderně pojaté role klasického baletního repertoáru. Do role Prince v Labutím jezeře (1951) přinesl do té doby v českém prostředí nezvyklé propojení oduševnělé pohybové stylizace a silného emocionálního prožitku.
Byl miláčkem pražského publika, ale jako žákovi Psoty a Machova se mu nevyhnuly politicky motivované perzekuce. Když v roce 1951 během hostování tanečníků ze Sovětského svazu sklidil v divadle větší ovace publika než zahraniční hosté, byl obviněn z protisovětské provokace a odsunut do východoslovenských Košic. Návrat na pražskou scénu mu byl umožněn až po tříleté pauze.
V roce 1958 se pod vedením režiséra Alfréda Radoka podílel na programu Laterna magika při světové výstavě EXPO 58. Byla to však Kůrova spolupráce s režisérem Petrem Weiglem pro Československou televizi na autorsky invenční choreografii Prokofjevova klasického baletu Romeo a Julie (1970), díky které se proslavil na mezinárodní úrovni. Ceněný byl též jejich filmový přepis poetického dramatu Julia Zeyera Radúz a Mahulena (1970).
Miroslav Kůra jako tanečník a později choreograf vystupoval v Evropě, Asii i Americe a byl šéfem baletu v makedonské Skopji (1966/67). Byl jako vůbec první tanečník v Československu jmenován národním umělcem (1968) a získal řadu zahraničních ocenění jako Medaile d'Or ve Španělsku (1969) či italské ocenění Grand Prix d'Italia of RAI (1972) nebo čestné uznání amerického vydavatelství The Marquis (1992). V roce 1994 obdržel Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v oblasti baletu.
2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.
Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.