Karel Václav Rais

^*4. 1. 1859 Lázně Bělohrad – ^†8. 7. 1926 Praha

Karel Václav Rais složil maturitní zkoušku roku 1877 na učitelském ústavu v Jičíně a nedlouho poté nastoupil jako mladší učitel v Trhové Kamenici. Díky němu zde byla založena knihovna a beseda Neruda, kde se pořádaly vzdělávácí večery. Roku 1879 složil učitelskou zkoušku a za tři roky nastoupil do školy v Hlinsku v Čechách. Tehdy začal být literárně činný, zprvu psal převážně pro děti. Roku 1887 byl přeložen do Prahy (Podolí). Zde se chtěl prosadit hlavně jako spisovatel. Zastával funkci řídícího učitele na Žižkově a v roce 1899 byl jmenován ředitelem Měšťanské dívčí školy na Královských Vinohradech. Spoluzaložil a spoluredigoval literární časopis pro starší generaci Zvon, patřil též k zakladatelům Nakladatelského družstva Máj.

První Raisovy texty odráží vykonávanou profesi učitele  a tvoří je především verše pro děti. Psal satirické prózy, kde zpočátku převládala školní tematika. Postupně ji vystřídaly sociální a politické otázky. Humorné texty zůstaly v jeho tvorbě jen krátkou epizodou, ale dětské literatuře se věnoval nepřetržitě. Jádrem jeho prózy se stalo realistické zobrazení soudobé vesnice a maloměst v Podkrkonoší a v okolí Hlinska v Čechách. Raisovy prózy, pro dnešního čtenáře již často velmi vzdálené, sledují člověka, který hájí sebe i hodnoty, na nichž postavil svůj svět (povídkový cyklus Výminkáři (1891)). V Zapadlých vlastencích (1894) je příběh učitelského mládence Čermáka zasazen do podkrkonošského Pozdětína. Z Raisových textů svou dramaticky psychologickou kresbou postavy Vojtěcha Kaliby vyniká román Kalibův zločin (1895). Protagonista se ožení už jako starší muž, avšak nepozná, že si ho choť bere jen z vypočítavosti. Když konečně prohlédne, jak falešnou hru s ním jeho žena hraje, v záchvatu ji zabije. Vzápětí umírá sám. Další silnou stránkou Raisovy tvorby byl dialog v próze, což se naplno projevilo v jeho největším románu Západ (1898). Ke konci života Rais napsal čtyři svazky vzpomínek na své rodiště, učitelský život, spisovatele a básníky, s nimiž se často scházel (Antonín Klášterský, Matěj Anastasia Šimáček, Alois Jirásek, Zikmund Winter a další). Některé jeho texty se dočkaly zfilmování, Kalibův zločin posloužil jako libreto ke stejnojmenné opeře Karla Háby v roce 1968.

LEHÁR, Jan et al. Česká literatura od počátků k dnešku. 2., dopl. vyd. [i.e. 3. vyd.]. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 1082 s. Česká historie; sv. 4. ISBN 978-80-7106-963-8.
OPELÍK, Jiří, ed. et al. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 1. vyd. Praha: Academia, 1985-2008. 7 sv. ISBN 80-200-0797-0.