Karel Starší ze Žerotína

^*15. 9. 1564 Brandýs nad Orlicí – ^†9. 10. 1636 Přerov

Karel starší ze Žerotína představoval po několik desetiletí nejvýznamnější a nejrespektovanější osobnost z řad moravské nekatolické šlechty. Cílevědomý a hluboce věřící člen jednoty bratrské získal na protestantských školách a akademiích v západní Evropě mimořádné vzdělání a mezi českou šlechtou představoval jedince s nebývalým evropským rozhledem. V roce 1591 vstoupil do služeb navarrského krále Jindřicha, po jehož boku se chtěl zúčastnit války mezi hugenoty a katolíky. Poté, co však Jindřich konvertoval ke katolictví, aby získal francouzský trůn, se zklamaný moravský šlechtic vrátil domů.

Na domácí politické scéně se Karel starší prosadil jako schopný politik, právník a diplomat, který dokázal budit respekt i u svých protivníků. Až do roku 1599, kdy se po nespravedlivém obvinění z velezrady stáhl do ústraní, zastával množství moravských zemských úřadů. Krizi tehdejší společnosti a své zklamání nad sobeckým jednáním šlechty barvitě popsal v díle Apologie, neb obrana ku panu Jiříku z Hodic, jež se řadí k předním památkám českého humanistického písemnictví. Jako dlouholetý kritik císaře Rudolfa II. podpořil v roce 1607  vznik moravsko-rakousko-uherské koalice, která přijala za panovníka císařova bratra Matyáše. S jeho podporou následně zastával v letech 1608–1615 úřad moravského zemského hejtmana. O tři roky později jako uznávaná hlava moravských stavů odmítl připojení Moravy k českému stavovskému povstání a naopak se snažil zprostředkovat smír povstalců s císařem. Ve svém úsilí udržet Moravu mimo válečné dění však nakonec zůstal osamocen a po brněnském převratu, zosnovaném radikálními moravskými protestanty v červnu 1619, mohl z domácího vězení jen sledovat, jak jeho země sdílí tragický osud povstání. Dodnes je za své patrně nerealistické mírové snahy obdivován i kritizován.

Ačkoliv bitva na Bílé hoře znamenala pro většinu protestanských šlechticů vězení nebo emigraci, císař moravskému předákovi jeho snahy o mír nezapomněl, a ten tak mohl jako jeden z mála nekatolíků zůstat v zemi a ponechat si alespoň nějaký majetek. Svého vlivu využíval k podpoře a zajištění pronásledovaných členů jednoty bratrské, na svých statcích hostil např. i Jana Amose Komenského. V roce 1629 odešel do dobrovolného exilu do slezské Vratislavi, na Moravu se však pravidelně vracel a o sedm let později zde i zemřel.

FUKALA, Radek. Karel Starší ze Žerotína. Ostrava: Scholaforum, 1996. 33 s. Tematický sešit. Dějepis. ISBN 80-86058-52-2.
RANDÁK, Jan a kol. Osobnosti českých dějin. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2013. 432 s. ISBN 978-80-242-4196-8.