*4. 4. 1832 Karlín (dnešní Praha) – †2. 8. 1909 Smíchov (dnešní Praha)
Josef Zítek, nebo také Josef von Zitek, studoval na pražské technice v Praze (dnes ČVUT) a posléze na vídeňské technické univerzitě a na tamní Akademii výtvarných umění. Během studií ve Vídni získal své první zkušenosti v ateliéru českého architekta Josefa Krannera. Podnikl studijní cesty do Itálie, Francie a Německa. Byl dlouholetým vysokoškolským pedagogem, od roku 1864 působil jako profesor na pražské technice, kde byl později zvolen děkanem. Během svého univerzitního působení vychoval řadu významných architektů, např. Antonína Wiehla, Osvalda Polívku nebo Pavla Janáka. Zítek byl jmenován dvorním radou, po penzionování roku 1903 pobýval na zámku ve Lčovicích na Šumavě, jenž patřil jeho manželce. Byl členem České akademie věd a umění, Umělecké besedy a spoluzakládal Klub za starou Prahu. Těsně před smrtí, roku 1908, byl povýšen do šlechtického stavu.
Zítkova tvorba byla ovlivněna především vídeňskou a severoitalskou novorenesancí. Do dějin české kultury se zapsal jako spoluautor vítězného návrhu budovy Národního divadla v Praze z roku 1866 (ve spolupráci s Josefem Schulzem). Se Schulzem také navrhl budovu pražského Rudolfina. Jeho dalšími významnými díly jsou Mlýnská kolonáda v Karlových Varech, Zemská galerie a muzeum v německém Výmaru, Gymnázium v Děčíně a přestavba zámků v Bečově a ve Lčovicích. Po zničení téměř hotové budovy Národního divadla přestal tvořit a od té doby se věnoval pouze výuce.
2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.
Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.