Představitel českého národního obrození, jazykovědec, spisovatel, překladatel, lexikograf a pedagog. Významně se podílel na rozšíření češtiny ve společnosti, pozvedl kvalitu literárního jazyka a také slovní zásoby včetně odborné terminologie.
*16. 7. 1773 Hudlice – †14. 11. 1847 Praha
Josef Jungmann byl rodiči směřován na kněžskou dráhu, dali jej studovat na piaristické gymnázium v Berouně a poté v Praze. Následně absolvoval filosofii na pražské univerzitě. Tehdy se nadchl pro češtinu, také se naučil anglicky a francouzsky, později i rusky, polsky a částečně i španělsky a italsky. Josef Jungmann byl inspirován Voltairem, zejména v přístupu k víře. Kriticky se stavěl k celibátu duchovních, oženil se a kněžské povolání odmítl. Od přelomu století učil na gymnáziu v Litoměřicích, které dnes nese Jungmannovo jméno. Kromě svého úvazku tam také jako vůbec jediný v zemi dobrovolně vyučoval češtinu. Teprve později na něj navázali další vlastenci.
Cestu k plošnému rozšíření češtiny viděl Josef Jungmann v práci duchovních na venkově, proto začal češtině vyučovat také v litoměřickém bohosloveckém semináři a později i v Praze na Akademickém gymnáziu, které od roku 1815 ve funkci prefekta řídil. Zde učil například Františka Ladislava Čelakovského či Karla Hynka Máchu. Češtinu vyučoval i na Univerzitě Karlově a v roce 1840 byl i jejím rektorem.
Josef Jungmann vycházel z myšlenek Johanna Gottfrieda Herdera a obrození národa stavěl na jazykovém základě. Jeho cílem bylo vytvořit pro češtinu literární jazyk, který by umožnil původní českou tvorbu na evropské úrovni. Sám Jungmann průkopnicky nastavil literární styl češtiny překladem moderních autoritativních literárních děl: přeložil francouzskou prózu Françoise-Reného de Chateaubrianda Atala (1805) a z angličtiny monumentální epickou báseň Johna Miltona Ztracený ráj (1811). Později překládal i zásadní dobové poetické autory z němčiny (Augusta Bürgera, Johanna Wolfganga von Goetheho, Friedricha Schillera).
Chybějící slovní zásobu v češtině doplňoval pomocí přejímání (pro literární jazyk zejména ze slovanských jazyků, např. vzduch), kalkování i vytváření nových pojmů, z nichž se jich mnoho ujalo: příroda, dráha, předmět, střed, kolmý aj. Podílel se též na tvorbě terminologie, v níž se přejímalo spíše z latiny a z němčiny (zároveň se ale snažil o odstranění mnoha germanismů). Přírodovědné pojmosloví, které bylo potřeba vytvořit zcela nově, vznikalo ve spolupráci se Svatoplukem Preslem a dalšími odborníky. Jungmannovo celoživotní dílo Slovník česko-německý (1834–1837) tedy nepředstavovalo jen překladový slovník, ale zároveň pokladnici bohatství českého jazyka a také přípravu pro zamýšlenou encyklopedii.
Na rozdíl od Josefa Dobrovského již Jungmann psal své práce příkladně česky, např. učebnici Slovesnost aneb nauka o výmluvnosti básnické i řečnické se sbírkou příkladů nevázané i vázané řeči (1820), která je zároveň první českou knihou psanou podle Dobrovského gramatických zásad, či první českou Historii literatury české (1825).
V roce 1878 bylo po Jungmannovi pojmenováno náměstí na jeho pražské adrese a zároveň na témže místě odhalen pomník. Jeho jméno též nese překladatelská Cena Josefa Jungmanna, kterou udílí Obec překladatelů od roku 1991.
2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.
Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.