Josef František

^*7. 10. 1913 Otaslavice u Prostějova – ^†8. 10. 1940 Ewell Sutton Surrey, Velká Británie

Josef František pocházel z rodiny truhláře. Vyučil se zámečníkem, ale namísto řemesla jej zlákala kariéra ve vojenském letectvu. V letech 1934–1936 absolvoval Školu pro odborný dorost letectva ve Vojenském leteckém učilišti v Prostějově a následně byl přidělen ke 2. leteckému pluku v Olomouci, kde sloužil jako pilot pozorovací letky. Přestože měl už v té době kázeňské problémy, velitelé u něj zároveň pozorovali mimořádné nadání a poslali jej do kurzu pro stíhací piloty. V červnu 1938 pak byl přidělen k 3. leteckému pluku, s nímž létal na stíhačkách Avia B-534.

Po okupaci Československa v březnu 1939 Josef František uprchl do Polska, kde se o necelý půlrok později zapojil do bojů proti Němcům. Do Francie se dostal v říjnu 1939 po útěku z rumunského internačního tábora, nepřipojil se však ke zdejším československým pilotům a raději zůstal se svými polskými přáteli z předešlých bojů. O jeho zdejším působení však neexistují žádné potvrzené zprávy, není ani jasné, zda se do bojů vůbec zapojil. Po pádu Francie se spolu s dalšími piloty přesunul do Velké Británie, kde byl podle svého přání zařazen k polské 303. stíhací peruti. Během pouhých 28 dní sestřelil 17 nepřátelských letadel jistě a jedno pravděpodobně (9 Messerschmitt Bf-109, 8 Henkel He-111 a jeden Junkers Ju-88). Stal se tak podle počtu sestřelů nepřátelských letadel čtvrtým nejúspěšnějším pilotem RAF v bitvě o Británii. Části sestřelů dosáhl při svých četných „úletech od sestavy“, kdy se odpojil od svých spolubojovníků a „lovil“ nepřátelské letouny na vlastní pěst. Takové chování by za normálních okolností nebylo v letectvu přijatelné, polští piloti si však svého českého kolegy mimořádně cenili. Byl proto nakonec ve 303. peruti prohlášen za „hosta“, a mohl tak operovat dle svého uvážení. Jako vůbec první cizinec obdržel za své úspěchy dvakrát britské vyznamenání Distinguished Flying Medal, polská exilová vláda mu udělila posmrtně také řád Virtuti Militari V. třídy.

Mimořádná kariéra Josefa Františka skončila 8. 10. 1940, kdy z dosud neznámých důvodů po návratu z mise havaroval při přistání. Podle některých názorů se údajně pokoušel předvádět akrobatický manévr pro svoji přihlížející přítelkyni, pravděpodobnější příčinou je však únava a vyčerpání z předchozích bojů.

 

 

RAJLICH, Jiří. Esa na obloze: nejúspěšnější českoslovenští stíhači ve 2. světové válce. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1995. 216 s., [40] s. obr. příl. (část. barev.). Ikarové; sv. 10. ISBN 80-206-0139-2.
RANDÁK, Jan a kol. Osobnosti českých dějin. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2013. 432 s. ISBN 978-80-242-4196-8.