Jaroslav Seifert

^*23. 9. 1901 Žižkov (dnešní Praha) – ^†10. 1. 1986 Praha

Jaroslav Seifert navštěvoval klasické gymnázium na Žižkově. V šesté třídě propadl, po opakování téhož ročníku na Vinohradech studia zanechal a nadále se věnoval žurnalistice. První verše publikoval pod záštitou Stanislava Kostky Neumanna a Josefa Hory v časopisu Omladina. Roku 1920 se stal jedním ze zakládajících členů svazu Devětsil a o tvorbě tohoto uskupení připravoval zvláštní číslo časopisu Proletkult. Spolu s Karlem Teigem redigoval Revoluční sborník Devětsil (1922) a další avantgardní revue jako Disk či Pásmo. Často navštěvoval Itálii, Francii a Sovětský svaz. Od založení komunistické strany v roce 1921 byl jejím členem, ale roku 1929 protestoval s dalšími spisovateli proti novému stranickému vedení v čele s Klementem Gottwaldem. Za to byl ze strany vyloučen. Kromě pravidelných příspěvků do novin úzce spolupracoval s redakcí nakladatelství Družstevní práce a po válce s nakladatelstvím Práce. V obou redigoval edice poezie. Svou novinářskou a nakladatelskou kariéru ukončil roku 1949, kdy odešel do invalidního důchodu. Do stejného roku lze datovat počátek Seifertových (stejně jako Holanových) potíží s publikováním, navázaných na udání Jiřího Taufera, které trvaly až do roku 1954. Významné bylo Seifertovo vystoupení na II. sjezdu Svazu československých spisovatelů (1956), na němž kritizoval dosavadní kulturní praxi a vyloučení některých autorů ze Svazu. Roku 1969 byl zvolen předsedou nového Svazu českých spisovatelů, ten však byl kvůli odsouzení okupace vojsky Varšavské smlouvy a začínající normalizace záhy rozpuštěn. Od roku 1970 nemohl Seifert opět publikovat. Jako jeden z prvních podepsal roku 1976 Chartu 77 a byl vystaven dalšímu politickému i policejnímu nátlaku. Seifert však  neustoupil, přestože to s sebou neslo další zákazy publikační činnosti. Jeho texty vycházely převážně v samizdatu. Až v roce 1984, po udělení Nobelovy ceny, byl režim více či méně donucen Seifertovo dílo, byť s cenzurnímu zásahy, publikovat. Jasorlav Seifert zemřel na selhání srdce, je pohřben v rodinném hrobu v Kralupech nad Vltavou.

Rané Seifertovy básně patří k proletářské poezii. Prvotina Město v slzách (1921) byla věnována S. K. Neumannovi. V následujících tvůrčích obdobích tento směr Seifert opouští. K poetismu se plně řadí jeho třetí sbírka Na vlnách TSF (1925), kde jednotlivé, často významově nesouvisející motivy spojuje básníkova představivost. Základní tón knize udává veselá hravost a v obrazových a grafických básních se projevuje výrazný vliv výtvarného umění. Do druhé poetistické sbírky Slavík zpívá špatně (1926) proniká už více hořkosti a vážnějších témat.

Další období, od 30. do 60. let, probíhá ve znamení plynulejšího verše a nostalgického tónu (Jablko z klína /1933/ či Ruce Venušiny /1936/). Na konci 30. let v Seifertově poezii přibývá aktuálních společenských a politických témat – mnichovská dohoda je reflektována ve sbírce Zhasněte světla (1938), na okupaci reaguje Světlem oděná (1940) a Pražské povstání a osvobození je přítomno ve sbírce Přilba hlíny (1945).

V 60. letech 20. století se Seifertova poetika znovu proměňuje, převažuje volný verš a místo reflexivní tematiky přibývají komentáře k současnému dění ve společnosti. Zakázanou se stala sbírka Morový sloup, kde se kromě intimní lyriky objevuje kritika sovětské okupace. Text měl původně uzavřít básníkovo dílo. Kniha nejprve vyšla roku 1973 v samizdatu, oficiálního vydání se dočkala až roku 1981. Poté ještě následovaly dvě sbírky – Deštník z Piccadilly (1979) a Býti básníkem (1983).

Seifertovy vzpomínky na žižkovské dětství a dospívání Hvězdy nad Rajskou zahradou (1929) a Všecky krásy světa (1979) jsou více beletristickou poetizací minulosti než autentickými dokumenty. Kromě toho Jaroslav Seifert překládal z ruštiny (s pomocí lingvisty Romana Jakobsona poému Alexandra Bloka Dvanáct) a také z moderní francouzské poezie, především Guillauma Apollinaira a Paula Verlaina. Ve spolupráci s orientalisty přeložil perského básníka Nizámího a Šalomounovou Píseň písní.

LEHÁR, Jan et al. Česká literatura od počátků k dnešku. 2., dopl. vyd. [i.e. 3. vyd.]. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 1082 s. Česká historie; sv. 4. ISBN 978-80-7106-963-8.
OPELÍK, Jiří, ed. et al. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 1. vyd. Praha: Academia, 1985-2008. 7 sv. ISBN 80-200-0797-0.
PEŠAT, Zdeněk. Jaroslav Seifert. Vyd. 1. V Praze: Československý spisovatel, 1991. 238 s., [16] s. obr. příl. Portréty spisovatelů. ISBN 80-202-0265-X.