Interbrigadisté a československá účast ve španělské občanské válce

Československá účast ve španělské občanské válce se odvíjela především od sympatií, které většina československé společnosti a politických špiček chovala k republikánskému Španělsku. Boj ústřední vlády v Madridu proti Francovým povstalcům, podporovaným Německem a Itálií, totiž vnímala jako válku proti stejným silám, které ohrožovaly i nezávislost Československa a dosavadní uspořádání Evropy.

Krátce po vypuknutí konfliktu se Československo připojilo k politice neintervence, kterou ve vztahu k válce vyhlásila Společnost národů. Přesto však vláda v čele s prezidentem Edvardem Benešem umožnila v následujících letech vyvézt do Španělska nemalé množství vojenského materiálu, který zahrnoval například 55 letadel, mnoho děl, kulometů a munice.

Větší význam ovšem měla pomoc československých dobrovolníků, kteří vstoupili do tzv. interbrigád – dobrovolnických jednotek cizinců bojujících na straně republikánské vlády. V Československu organizovala nábor především Komunistická strana Československa a někteří sociální demokraté. V říjnu 1936 byl založen Výbor pro pomoc demokratickému Španělsku, který dobrovolníkům zajišťoval pasy, peníze a zprostředkovával jim cestu do náborového centra v Paříži. Do ukončení konfliktu v dubnu 1939 prošlo španělským bojištěm přibližně 2 200 Čechoslováků. Velkou část mezi nimi tvořili komunisté, jejich podíl však nikdy nepřesáhl 50 %. Českoslovenští interbrigadisté byli z velké části organizováni ve vlastních jednotkách (např. 2. dělostřelecká baterie Joža Majka, prapor T. G. Masaryk či protiletecká baterie Klementa Gottwalda), mnozí z nich však bojovali a sloužili také přímo se svými španělskými spolubojovníky. Po rozpuštění interbrigád v říjnu 1938 se většina bojovníků stáhla do Francie, kde byli internováni, někteří z nich však bojovali na republikánské straně ještě na jaře 1939.

Po vypuknutí druhé světové války se velká část bývalých interbrigadistů zapojila do boje proti hitlerovskému Německu. Mnozí z nich však nadále zůstávali věrni komunistickému vedení, což patřilo k důvodům vzniku některých incidentů, např. vzpoury v Cholmondeley proti Benešově exilové vládě. Po roce 1945 pak interbrigadisté zaujali významné posty ve státní správě, kvůli svým vazbám na Španělsko, Francii a Anglii se ovšem následně stali na počátku 50. let oběťmi komunistických čistek. K nejznámějším interbrigadistům, kteří se politicky angažovali i v poválečných letech, patřili např. František Kriegel, Josef Pavel či publicista Artur London.

MARŠÁLEK, Zdenko a kol. Interbrigadisté, Československo a španělská občanská válka: neznámé kapitoly z historie československé účasti v občanské válce ve Španělsku 1936-1939. Praha: Historický ústav AV ČR, v.v.i., 2017. 330 stran. ISBN 978-80-7285-206-2.
RAJLICH, Jiří a MAJTENYI, David. Jan Ferák a ti druzí: českoslovenští letci, interbrigadisté a letouny v občanské válce ve Španělsku 1936-1939. Vyd. 1. Cheb: Svět křídel, 2012. 742 s. Svět křídel; 141. ISBN 978-80-87567-07-4.