Ferdinand II.

^*9. 7. 1578 Štýrský Hradec, Štýrské vévodství (dnešní Rakousko) – ^†29. 11. 1637 Vídeň, Rakouské arcivévodství (dnešní Rakousko)

Ferdinand II. byl synem arcivévody Karla II. ze štýrské větve Habsburků a Marie Bavorské. Od mládí byl vychováván v přísné katolické víře, kterou dále posílilo studium na jezuitské koleji v bavorském Ingolstadtu. Hluboce zbožný arcivévoda nabyl přesvědčení, že jako panovník je osobně zodpovědný za spásu svých poddaných, které musí chránit před odklonem od katolické víry. Jeho celoživotním cílem proto bylo nekompromisní pokatoličtění všech zemí, kterým vládl.

Ačkoliv byl Ferdinandův vyhrocený katolicismus všeobecně znám, v roce 1617 byl českými stavy zvolen za budoucího českého krále (stárnoucí Matyáš Habsburský vlastní děti neměl). Zavázal se přitom respektovat Rudolfův majestát, svůj slib však nemínil dodržet. Stále vyhrocenější náboženské spory vyústily v roce 1618 v české stavovské povstání, během něhož byl Ferdinand po Matyášově smrti (1619) sesazen z českého trůnu a nahrazen kalvinistou Fridrichem Falckým. Dvouletý konflikt skončil drtivou porážkou povstalců v bitvě na Bílé hoře a Fridrichovým útěkem ze země. Vítězný Ferdinand získal v českých zemích takřka absolutní moc. Kromě popravy 27 předních povstalců a zkonfiskování povstaleckého majetku vydal především sérii nařízení, která posilovala postavení panovníka a stanovila katolické vyznání jedinou povolenou vírou v Čechách a na Moravě. Všichni nekatolíci byli nuceni buď konvertovat ke katolictví, nebo opustit zemi.

Ferdinandova snaha obnovit dominantní postavení katolické církve pokračovala i v dalších letech. Po porážce protestantských protivníků ve falcké a dánské válce císařskými vojsky pod vedením Albrechta z Valdštejna během 20. let vydal císař roku 1629 tzv. restituční edikt, podle kterého měl být katolické církvi navrácen veškerý majetek a území zabraná protestantskými knížaty před uzavřením augšpurského míru. Následný odpor říšských protestantů a vpád švédských vojsk však císařovy záměry zmařily a jeho rekatolizační úsilí se tak kromě Čech a Moravy plně prosadilo jen v rakouských zemích, zatímco v Uhrách a ve Slezsku mohly protestantské církve v omezené míře působit i nadále.

BASTL, Beatrix et al. Habsburkové Země Koruny české ve středoevropské monarchii: 1526-1740. Vydání první. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2017. 911 stran. ISBN 978-80-7422-572-7.
RANDÁK, Jan a kol. Osobnosti českých dějin. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2013. 432 s. ISBN 978-80-242-4196-8.
RYANTOVÁ, Marie, ed., VOREL, Petr, ed. a ANTONÍN, Robert. Čeští králové. Vyd. 1. Praha: Paseka, 2008. 583 s., [8] s. barev. obr. příl. Historická paměť. Velká řada; sv. 16. ISBN 978-80-7185-940-6.