Blaničtí rytíři

K hoře Blaník, nacházející se u obce Louňovice ve Středočeském kraji, se váže jedna z nejznámějších českých pověstí. Má ukrývat vojsko plné udatných rytířů, kteří v hoře spí a čekají na chvíli, kdy budou povoláni do boje, aby v líté srážce zachránili svou vlast. Stane se tak, až bude českému národu hrozit největší nebezpečí.

V čele vojska stane buď patron českých zemí sv. Václav nebo některý z rytířů šlechtického původu (např. Vok z Rožmberka). Podle tradice vycházejí blaničtí rytíři v noci ven, aby se cvičili ve svém válečném umu. Pozorovatelé mohou v tu chvíli vyslechnout řinčení zbraní, rachot bubnů a zvuk polnice, na palouku lze pak po nich ráno spatřit stopy koňských kopyt. Zprávy o tomto vojsku byly získávány především svědectvím prostých lidí, nejčastěji ovčáků a děveček, kteří běželi za zbloudilým domácím zvířetem tak daleko, až se ocitli v hoře. Podle lokální pověsti je do Blaníku také mohl pozvat některý z rytířů, žádající o úklid či okování koňů. Děvečka, čeledín nebo kovář rytířům posloužili, za odměnu jim pak bylo dáno smetí, o němž až příliš pozdě zjistili, že se proměnilo ve zlato. Když se některý z těchto návštěvníků Blaníku vrátil mezi lidi, ukázalo se, že v hoře plyne čas pomaleji, blízcí ztrátu těchto lidí totiž již dávno oplakali. Někdy se hovoří také o zbrojnoších Zdeňka Zásmuckého, který se sem v první polovině 16. století údajně uchýlil buď po ztracené bitvě, nebo když prchal před trestem za zabití soka.

Tradice o spícím vojsku v hoře se v Česku neomezuje jen na Blaník, vztahuje se např. i k Oškobrhu na Poděbradsku, Turnovu na Náchodsku, Svidníku na Táborsku, hoře Říp, Radhošti, Buchlovu aj. Jejím jádrem je mezinárodní motiv o spícím vojsku v hoře, s nímž se spojují významné historické osobnosti: v románských zemích král Artuš, v germánských Fridrich Barbarossa, u Slovinců král Matyáš aj.

Pověst o blanických rytířích, nazývaných podle svého vůdce také svatováclavské vojsko, pronikla do mnoha sfér české kultury. Jako aluze v literárních dílech nacházeli blaničtí rytíři místo hojně již od doby českých obrozenců, značnou popularitu si získali díky divadelní hře Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka (se spoluautorstvím fiktivního českého velikána Járy Cimrmana), jméno Blaníku však nese např. i jedna současná česká rozhlasová stanice či satirický internetový seriál.

JIRÁSEK, Alois. Staré pověsti české. Vyd. 1. Praha: ABR, 1997. 273 s. ISBN 80-86089-01-0.
NAVRÁTIL, Michal. Pověsti o rytířích blanických. Praha: E. Šolc, [1916]. 83 s.